Přemetání na mezistěny
Přemetání na mezistěny je velmi diskutovanou včelařskou metodu, která má mnoho obměn, příznivců, ale i odpůrců. Udělejme si malou rekapitulaci faktů, které o metodě máme a zkusme objektivně vyčíslit všechny její klady i zápory doplněné o vlastní zkušenosti.
Norské, finské nebo severské zimování?
Původním názvem metody je nejčastěji norské, finské či severské zimování a její původ je logicky ve skandinávských zemích severní Evropy, kde se tímto způsobem tamní včelaři snaží co nejvíce snížit infekční tlak ze starého díla a potlačit tak onemocnění nosematózu a nově i varroázu.
Jak se postupuje při přemetání na mezistěny? Nemocné včelstvo je přemeteno ze starého úlu do úlu nového, vydesinfikovaného a vybaveného pouze mezistěnami. Rámky s dílem a plodem se zlikvidují vyvařením nebo spálením. Po tomto zásahu musí včelař mohutně zakrmit, aby včelstvo vybudovalo nové dílo, zaplodovalo jej a uložilo si do něj zásoby na zimu. Včelstvo je tak ozdraveno a zbaveno mnoha spor nemocí. Metoda se v mnoha podobách používá po celém světě a samozřejmé též v České republice.
U jakých včelích nemocí lze metodu využít?
Původcem nosematózy je mikrosporidie Nosema apis patřící do říše hub. Původně byla považována za prvoka, ale na základě molekulárních znaků byla nově zařazena do hub. Mimo jiné i díky tomu, že spory Nosemy apis jsou opatřené stěnou z chitinu, což je látka typická pro houby (dusíkatý polysacharid chitin tvoří též kutikulu hmyzu a najdeme jej i v kutikule včely medonosné). Tyto spory mohou v plástech, pokud byly pokáleny infikovanou včelou, přežívat i dva roky. Z takto kontaminovaných plástů, obzvlášť když je do nich uložena potrava, se nakazí ostatní včely včetně matky.
V případě roztoče varroa destructor je norské zimování výhodné z několika důvodů. Jednak je včelstvo při této metodě zbaveno veškerého plodu a tudíž i toho napadeného roztočem. Na přemeteném včelstvu se poté najdou pouze foretičtí roztoči, které lze snadno zlikvidovat přeléčením kyselinou mravenčí či fumigací. V neposlední řadě hraje proti roztoči i výpadek v plodování, který je způsoben absencí včelího díla a nutností nejprve postavit nové.
Dalšími onemocněními, u kterých lze metodu přemetání aplikovat, je zvápenatění včelího plodu, zkamenění včel a další, ať již mykózy, parazitózy nebo bakteriální onemocnění (například i prevence moru včelího plodu). U některých onemocnění je vhodné přemetání na mezistěny spojit s výměnou matky.
Vlastní postup přemetání na mezistěny
Nejvhodnější denní dobou je pro přemetání na mezistěny podvečer, kdy je již většina včel zpět v úlu a včelstvo je celkově klidnější. V tuto dobu se včely po provedení metody tolik nerozlétnou a lépe se s nimi pracuje. Přemetat můžeme samozřejmě i během dne. Původní úl odsuneme stranou a na jeho místo postavíme nový, desinfikovaný, vybavený pouze rámky s mezistěnami. Nový úl, do kterého přesuneme včelstvo, by měl být o třetinu menší než úl původní. Osobně včelařím na rámkové míře 39x24 cm, což znamená, že původně ze třech nástavků této míry přemetu včely do nástavků dvou. Před provedením metody je vhodné mít v původním úlu již nalezenou a zaklíckovanou matku. Matku v klícce vložíme doprostřed horního (druhého) nástavku. Tímto krokem začínáme celý proces. Pokud z jakéhokoliv důvodu hodláme provést též výměnu matky, není vhodnější příležitosti. Je samozřejmě nutné starou matku najít a ideálně den před plánovanou akcí zlikvidovat. Pokud výměnu neplánujeme, nemusíme původní matku hledat a lze ji přemést do nového úlu i bez zaklíckování, je zde však riziko, že přemetené včelstvo z úlu odlétne. Mám vypozorované, že čím je matka starší, tím je riziko opuštění úlu větší. Zaklíckování je tedy jistotou úspěchu metody. Pro lepší manipulaci, sklepávání a následné ometení plástů nasadím i třetí nástavek, který nakonec ponechám, protože poslouží jako krmítko. Postupně sklepeme včely z rámků do nového úlu, zbytek včel ometeme smetáčkem nebo husí letkou. Odvčelené rámky ukládáme do prázdného úlu. Postupujeme rychle, vše je potřeba mít předem připraveno, abychom se nezdržovali. Včely, které se snaží vylézt z manipulačního nástavku, zklidníme kuřákem nebo rozprašovačem s vodou a lehce smeteme zpět do úlu. Já během celého postupu používám pouze rozprašovač s vodou. Pokropené včely ztěžknou, nelétají, a mnohem lépe se s nimi pracuje. Metodu završíme doplněním cukerných zásob. Vhodné je ihned podat v krmítku pět kilogramů rozpuštěného cukru.
Co s ometenými plásty?
V případě nemocného včelstva všechny plásty nemilosrdně zlikvidujeme, ať již vyvařením nebo v kritických případech i spálením. Vyvstává však otázka, co s plodovými plásty zdravých včelstev, která přemetáme z důvodu preventivního ozdravení nebo pouze zisku nového díla. Máme několik možností. Plodovými plásty lze posílit ostatní včelstva, vložit je můžeme do jejich medníků. Ideální je spojit přemetání s tvorbou oddělků, pak ale s touto metodou nečekáme až na poslední medobraní, ale provádíme ji již v květnu nebo v červnu. Z přemetávaného včelstva odebereme několik plodových plástů, ze kterých včelky neometeme, ale vytvoříme oddělky. Včelstvu tato ztráta včel nijak neuškodí, létavky se stejně vrátí na místo původního úlu a v oddělku zůstanou jen mladušky. Do oddělku přidáme zralé matečníky a dostatek zásob. Tyto oddělky rychle sílí tak, jak se postupně líhnou nové včely a v příštím roce jsou z nich silná nová včelstva. Přemetání na mezistěny je tedy ideálním způsobem navyšování počtu včelstev. Sám přemetání spojené s tvorbou oddělků aplikuji na konci květu řepky, abych z původního včelstva ještě vytočil první med, protože po této metodě samozřejmě přijdeme o zbývající snůšku. Zajímavě se jeví i zaklíckování matky tři týdny před plánováním metodiky. Za tuto dobu se vylíhne všechen plod, odpadá tedy otázka, co s ním a navíc si zajistíme bonus v možnosti přeléčit včely ještě ve starém úlu. Do nového úlu pouze přemeteme a nezatěžujeme jej hned zpočátku případnými rezidui z léčiv.
Kdy metodu aplikovat?
Tato otázka je částečně zodpovězena v předchozím odstavci, ale limitujícím faktorem provedení celé metody je pyl. Včelstvo musí mít dostatek času k vytvoření nových pylových zásob, protože o původní zásoby díky přemetení přijde. A samozřejmě musí dostatek pylodárných rostlin v okolí ještě kvést. Z toho vyplývá, že závisí na nadmořské výšce a rázu klimatu a nelze tedy jednotně říci, kdy celou metodiku doporučit. Pokud budou ještě v září v nížinných oblastech rostliny dokvétat, na horách to již určitě platit nebude. Původní metodu bylo doporučeno aplikovat až v září. V našich podmínkách je to dle mého názoru to nejhorší, co můžeme včelám udělat. Pokud dodáme dostatek glycidových zásob, se stavbou díla včely určitě mít problém nebudou, ale díky nedostatku pylu budou včelám chybět potřebné bílkoviny pro jejich správnou výživu a vývoj, čímž je můžeme značně oslabit. A to již vůbec nemluvím o nedostatku pylových zásob při jarním rozvoji, který se tak citelně zpomalí, nebo úplně zastaví do té doby, než si včely donesou pyl nový z přírody. Pokud přemetání spojíme s posledním vytáčením medu, máme velkou část práce ulehčenou, protože se zákrokem začneme též doplňovat zimní zásoby. Pro oblast Českomoravské vrchoviny, kde včelařím, je tedy nejzašším termínem poslední medobraní na přelomu července a srpna, kdy si ještě během srpna mohou včelky zásoby pylu nanosit. Z vlastního pozorování však mohu říci, že nejlépe na tom v dalším roce byla včelstva přemetená na konci květu řepky, která v jarním rozvoji dokonce předčila včelstva ostatní. Včelky tak měly dostatek času všechny plásty zaplodovat, čímž plásty získaly potřebné tepelné vlastnosti a bylo do nich uloženo dostatek glycidových a pylových zásob.
Co po přemetení?
Dva až tři dny po provedení metody vypustíme matku z klícky a na její místo vložíme mezistěnu. Včelstvo pravidelně kontrolujeme a doplňujeme mu cukerný roztok. Čím později přemeteme, tím více cukerného roztoku musíme dodat. Asi po týdnu zaměníme oba nástavky, protože v horním staví včelky rychleji. Po dalším týdnu přemístíme v obou nástavkách nedostavěné krajní plásty do středu a do třech týdnů jsou oba nástavky kompletně vystavěné, z velké části zaplodované a zanesené zásobami. Během prvních třech týdnů musíme počítat s tím, že včelstvo postupně slábne, protože odchází staré upracované včely a nové se nelíhnou. Po vylíhnutí prvních mladušek celé včelstvo rychle sílí. Počítejme však s tím, že do zimy může jít toto včelstvo lehce slabší než ostatní včelstva, jarní rozvoj je ale o to rychlejší.
Chyby při přemetání
Největší chybou je vložení již hotového díla nebo plodového plástu do nového úlu v domnění, že takto včelstvu do začátku pomohu. Opak je pravdou, včelky obklopí tento plást a okolní mezistěny staví jen velmi neochotně. Pokud preferujeme volnou stavbu, vložíme přesto několik rámků s mezistěnami nebo alespoň proužky mezistěn. Celá metodika je pro včely již tak dost stresující, a pokud nemají ani malý základ v podobě mezistěn pro novou stavbu, značně se výstavba díla obou nástavků prodlouží. V neposlední řadě je velkou chybou nepřeléčit včelstvo. V novém úlu se vyskytují pouze foretičtí roztoči varroa destructor a není jednodušší cesty než se jich zbavit kyselinou mravenčí (Formidolem) nebo fumigací.
Klady metody
Přemetáním na mezistěny získáme kompletně obměněné, nové a světlé dílo. Pokud v tomto díle měly včely možnost vychovat ještě jednu či dvě generace včel, perfektně na něm vyzimují. Minimalizujeme infekční tlak starého díla, vitalita včelstva je v příštím roce dobře patrná. Pokud používáme mezistěny z vlastního vosku, eliminujeme též rezidua cizích látek a léčiv, která se v mezistěnách neznámého původu mohou ve větší míře vyskytovat. Metoda je ideální při změně rámkové míry, nebo pokud jsme získali včelstva ve starých úlech na starém díle a chceme je přeložit do úlů nových, kam by byl hřích vkládat staré dílo. Při přemetání též můžeme úspěšně vyměňovat staré matky za nové, nebo navyšovat počty včelstev tvorbou oddělků.
Zápory metody
Jedná se o poměrně pracnou metodu, kterou pravděpodobně nikdo nebude praktikovat ve velkoprovozech. Samozřejmě musíme počítat s tím, že po přemetení přijdeme o pozdější snůšky a tím klesne medný výnos.
Na závěr bych chtěl napsat, že metodiku praktikuji v různých obměnách již čtvrtým rokem a mám s ní velmi dobré zkušenosti. Včelařím na Českomoravské vrchovině v nadmořské výšce 625 metrů, a proto se doba provádění některých úkonů může lišit od oblastí nížinných a je nutné s tím v případě zkoušení metody počítat.