Medobraní

    Vytáčení medu, mezi včelaři označované jako medobraní, je sladkou odměnou za všechnu naši práci. Noc před vytáčením už nemůžu dospat, protože nyní se ukáže, jak se včelky i včelař snažili. Příjemné je, že medobraní během roku zažíváme několikrát. Lidé včelařící v úrodných nížinách si medobraní mohou užívat pokaždé po odkvětu nějaké plodiny, my, včelaři z drsného Hlinecka, potažmo z Medkových Kopců, med vytáčíme dva až tři krát do roka. Poprvé je to světlý med z ovocných stromů, prvních květů luk a řepky, podruhé je to tmavší med z lučního kvítí, maliníku, ostružiníku a lípy, a když se zadaří tak potřetí je to tmavý až černý med (tzv. lesní med) z medovice. 

    Pro medobraní si vybírám pěkný slunečný den, a medné zásoby odebírám už mezi pátou a šestou hodinou ranní. Je to ideální doba, kdy je med po noci zahuštěn a má minimum vody, což hraje klíčovou roli pro následné uskladnění medu. Pokud se uskladní med s obsahem vody vyšším než je 21%, může začít kvasit a hodí se tak pro výrobu medoviny. Já se snažím získávat med s obsahem vody do 18%. Ke zjištění obsahu vody slouží refraktometr. 

    Plásty se nejprve zbaví včel, k tomu se pouzívá nejčastěji husí brk, smetáček, ometač nebo vyfukovač. Večer před medobraním můžeme použít i výkluzy, což jsou speciální jednosměrné průchodky pro včely, které se vkládají mezi plodiště a medník. Včely mohou prolézat jen jedním směrem, tzn. z medníku do plodiště, čímž dojde k odvčelení medníku a ráno odpadá práce s ometáním včel. Jednotlivé odebrané plásty musíme chránit před včelkami zlodějkami, které přivedou další včely a ometání bychom mohli opakovat.

    Plásty se po odebrání ze včelstva odnáší do medárny, čisté místnosti určené pro vytáčení medu. Zde se plásty nejdříve odvíčkují speciální vidličkou, nebo nožem a poté se vkládají do koše medometu. Pracovat se musí rychle, aby med příliš nevychladl, protože pouze teplý med se ideálně vytáčí. Teplým medem je myšlen med vyhřátý včelstvem na nějakých 30 - 35°C. Vychladlý med je hustý, hůře se cedí a velmi pomalu vytéká z medometu. Medomet je vynálezem českého včelaře Františka Hrušky a funguje na bázi odstředivé síly. Dnešní medomety jsou převážně elektrické, nicméně stále se můžeme setkat i s medomety na ruční pohon. I já jsem s takovým medometem začínal a vytáčení bylo neskutečně fyzicky náročné.

    Plásty odebíráme ze včelstva, pokud jsou alespoň z poloviny zavíčkované. To máme jistotu, že je med zralý. Pokud je plást zavíčkovaný pouze z jedné třetiny (jako je tomu na horním obrázku), ale při prudkém trhnutí z něj med nevystřikuje nebo neodkapává, lze jej také odebrat. Na spodním obrázku již vidíme odvíčkované plásty narovnané v koši medometu.

A to už je ta slast, na kterou se čekalo. Pěkně přecedit, pak vyčeřit a stáčet do lahví.

    Letos jsem učinil důležitý krok, kterým bylo zakoupení nového nerezového medometu. Splňuje nejpřísnější hygienická kritéria a pohled na něj nebo do něj je jako pohled do zrcadla. Vzhledem k tomu, že kvalita včelých produktů je na prvním místě, byla to jasná volba. Ono je totiž velmi lehké zkazit titěrnou práci těch malých tvorečků tím, že jejich med vytočíme na starém rezavém medometu, jehož železný koš zoxiduje v medu všechny prospěšné látky, a získá pak charakteristickou kovovou příchuť. Můj starý medomet byl sice udržovaný a poctivě natřený potravinářskou barvou, ale občas se z něj kousek barvy odloupl a já si nemůžu dovolit, aby v mnou prodávaném medu plavaly nějaké nečistoty, případně aby byl jinak znehodnocený. S odstupem času vidím, jak dobře jsem udělal (mimochodem k tomuto kroku mě přivedla moje drahá polovička, přesto, že na medomet padla hromada našetřených peněz). Medomet mě zrychlil a ulehčil práci, snadno se ovládá a po práci krásně vymývá. Radost pracovat. A včelky jako by tušily, že letos byly velké výdaje, snažily se tak, jako ještě žádný rok. 

    A to už je náš krasavec před prvním použitím.